Srovnání žáků z češtiny a matematiky, nebo necitlivý zásah do jejich soukromí?
„Jaké vzdělání má tvůj otec a tvá matka? Kde pracují, kolik knih máte doma? Napadlo tě v posledních dvou týdnech, že by bylo lepší, kdybys tu nebyl/a?“ Právě s takovými otázkami se setkali žáci 5. a 9. ročníků základních škol během plošného květnového testování z matematiky a českého jazyka.
Říkáte si, co mají tyto otázky společného s českým jazykem a matematikou? Máte pravdu – vůbec nic. Během testování se sice skutečně monitorují znalosti z těchto předmětů, nicméně po každém bloku následuje sada otázek, na které musí žáci odpovědět, aby bylo možné test vůbec odevzdat.
Tvrdý zásah do soukromí bez záchranné sítě
Právě tyto otázky tvrdě zasahují do soukromí žáků. Vyptávají se na rodinné zázemí, vzdělání rodičů, na pocity únavy, deprese či beznaděje a některé z nich se skutečně doptávají i na to, zda žáci v posledních dvou týdnech pomýšleli na ukončení svého života. To vše bez vědomí rodičů, bez přípravy pedagogů na to, že testy podobný obsah nabídnou, a především bez citlivého přístupu k samotným dětem.
Školy běžně řeší psychickou pohodu žáků a všímají si změn v jejich chování. Citlivé rodinné a osobní situace se však vždy řeší pod dohledem odborníka, který ví, jak s žákem komunikovat. Ten zároveň připraví pedagogický tým a zázemí ve škole tak, aby mělo dítě maximální možnou podporu. O tom, že srovnávací testy z matematiky a češtiny budou obsahovat tento typ otázek, však nebyl nikdo předem informován.
Technologické selhání a nerespektování rozmanitosti
Otázky nelze v systému nijak přeskočit. Snadno se tak stane, že žák musí opakovaně odpovídat, že mu matka nebo otec zemřel, nebo že rodiče z jiného důvodu nemá. Technologie, které umožňují dotazník větvit a přeskakovat nerelevantní otázky, přitom máme k dispozici už desítky let. Dnes je otázkou několika minut vytvořit aplikaci, která nebude po žácích opakovaně vyžadovat odpovědi na to samé. Tento přístup tak zcela zbytečně vyvolává bolestivé vzpomínky a pocity.
Dotazník navíc nijak nepočítá se situacemi, kdy má žák dva otce či dvě matky, případně s jiným typem rodinného zázemí. Učitel nesmí během celého testování oficiálně nijak zasahovat. Pedagogové tak netušili, co na žáky čeká a jak reagovat na případné nejasnosti, zmatení, nebo dokonce zhoršení jejich psychického stavu. Česká školní inspekce tímto způsobem – zcela bez vědomí školy, žáků a rodičů – zjišťuje citlivé informace přímo od dětí, a to pod záminkou běžného testování. Netransparentně, bez jakékoli přípravy a prostřednictvím necitlivého dotazníku, který ani není správně optimalizován.
Falešná anonymita a etické otazníky
Celý průzkum se navíc tváří jako anonymní, nicméně kód žáka je dohledatelně spárovatelný s konkrétním dítětem. O anonymní dotazník se tak v žádném případě nejedná. Pro běžné výzkumy tohoto typu je standardně nezbytný informovaný souhlas zákonného zástupce. Zde však vyžadován nebyl; naopak je testování pro žáka i školu povinné. Žádnou z necitlivých otázek není možné minout.
Co se bude dít dál? Co když se dítě v dotazníku svěří se závažným problémem, bude to považovat za signál, že konečně někomu sdělilo, co ho trápí, a bude očekávat pomoc? Přijde tato pomoc? Kdy? Od koho? Co se stane, když pomoc nepřijde? Svěří se dítě ještě někdy někomu dalšímu? Zajímalo by mě, jestli se autoři šetření nad těmito otázkami alespoň na chvíli pozastavili, než je stanovili jako striktní podmínku pro odevzdání matematického testu.
Jít příkladem
My, učitelé, žáky učíme, že je třeba jednat otevřeně, transparentně a upřímně. Informujeme je o tom, co je čeká, neděláme „přepadovky“ a jednáme s nimi s respektem. Jaký příklad dáváme dětem, když jim pak do srovnávacího testu propašujeme nesouvisející osobní otázky, na které nelze neodpovědět? Otázky, které žáka opakovaně nutí zaklikávat, že nemá rodiče, nebo mu evokují existenční úzkosti, se kterými se mnoho dětí v dospívání složitě potýká? A to vše bez odborného dohledu a záchranné sítě.
Cesta ke smysluplným datům vede přes otevřenou komunikaci
Šetření na školách samo o sobě není špatné. Je nesmírně důležité sbírat data, ale vždy záleží na formě a informovanosti. Nesmíme schovávat citlivé otázky pod roušku jiného předmětu. Je nutné otevřeně komunikovat, připravit žáky na to, že sběr dat může být osobnější, a školu předem seznámit s obsahem šetření, aby mohla poskytnout dostatečnou oporu. Zároveň je nezbytné optimalizovat podobná šetření s odborníky z praxe, kteří s dětmi reálně pracují. Soudě podle toho, že se žák mohl dostat do situace, kdy musí pětkrát za sebou zaškrtnout, že nemá mámu, si rozhodně nemyslím, že se tak v tomto případě stalo.
Ministr školství Robert Plaga by se měl ještě dnes, 25. května, sejít s ústředním školním inspektorem Tomášem Zatloukalem. Bude požadovat kompletní vysvětlení a případně je připraven testování zastavit. Upřímně doufám, že se tak stane. I když jisté škody již byly napáchány, je klíčové v nich nepokračovat. A především doufám, že příště bude podobná aktivita komunikována na diametrálně odlišné úrovni.
Aktualizace: 25. 5. 16:45: Ministr školní Robert Plaga zastavil testování žáků 5. a 9. tříd. Jako důvod uvedl především technické a obsahové problémy.